Playlist

Včera jsme si se synem povídali o hudbě – nevím, jak jsme k tomu zase dospěli, ale vzhledem k tomu, že hudba hraje v mém životě víc než velkou roli, asi to nebude tak překvapivé. Hudba totiž u nás hraje pořád. Ať už třeba óčko star nebo youtube, ticho u nás prostě není. Nikdy. 

Každopádně syníček se vytasil s playlistem do školy do hudebky (kdysi dávno, ještě před začátkem distanční výuky, odhadem zhruba rok zpátky). Jeho hudebkářka a zároveň matikářka, studenty označovaná nepříliš lichotivě (přezdívka není publikovatelná, sry) mě překvapila na jaře v distanční výuce v matice. Po 13 letech jsem z jejího výkladu pochopila funkce v (a to jsem na gymplu z matiky propadala). V hudebce naopak nepřekvapila vůbec, protože učit v dnešní době Hašlera a tři hodiny HV věnovat SEMAFORu je prostě.. já nevím. Vím mohlo být hůř. Třeba takové budovatelské písně jsou taky supr. (Nad družstevním lánem vrána krákorá, v poli nezoraném nikdo neorá...)

Každopádně si tam syníček dal zajímavé kousky, které bych si do playlistu dala klidně i já. Některými věcmi mě vyloženě překvapil, protože Louis Armstrong nebo Ella Fitzgerald jsou dost oldschool i na mně – a vůbec nevím, kde zrovna na tohle přišel. Trochu pochybuju, že by měla školní výuka hudební výchovy nějaký smysl. Co si pamatuju, byla to bída s nouzí. Já měla solidní základ z hudební nauky – hrála jsem na klavír, později i na kytaru, zpívala, takže mě to netrápilo. 
Spolužáci ale solidně trpěli. Když si vzpomenu na excentrickou učitelku HV na 2. stupni základky, tak to byl prostě totální úlet. Myslím, že doteď je v Jablonci generace dětí (teď už dospělých), kteří budou tvrdit, že Prodanou nevěstu napsal "Béda Mlíko".

Veskrze si ale myslím, že zkombinovat Marylina Mansona (Tainted love), Edith Piaf (Non, je ne regrette rien), Die Woody's (Fichtl's lied), Eminema (Slim Shady), Kapitána Dema (Zlatíčka) a AC/DC (Highway to hell) je prostě divné. 

Některé skladby mě ale vyloženě potěšily – protože Lily Allen a její F*ck you je prostě skladba do nepohody a mně zní v hlavě pokaždé, když mě někdo nas... (takže v podstatě 3-10 denně v závislosti na křivce mé HPO).

V jeho playlistu je hodně znát jeho věk, ale je stejně tak je vidět, co posloucháme my s manželkou – Elton John, Lady Gaga. Naneštěstí si ten náš "blbec" pamatuje kdejakou volovinu, kterou jsme mu kdy ukázaly – takže Sophia Charaï – Pichu-Pichu (a ano, vyslovuje se to přesně tak, jak si myslíte), včetně těch Die Woodys... ještě mu tam chybí 7th element a sovětský zpěvák alias Mr. Trololol (pardon, ale nemůžu si vzpomenout na jméno) a měl by to komplet.

Co mě ale totálně posadilo na zadek byla LP! Já si teda jsem vědomá toho, že syníček ji objevil dřív, než já (sláva pořadu Tvoje tvář má známý hlas), navíc tam strčil písničku, která v té době docela frčela – Girls go wild. Ale stejně! Ten kluk má vkus!

Každopádně mě to inspirovalo k zamyšlení, co bych si do playlistu 20 písní dala já.

Lidi! Já nevím!

Kdybych to brala podle nejposlouchanějších písniček posledního týdne, bude to prostě 20x LP. Písniček má dost, a já teď fakt skoro nic jiného neposlouchám. 
Jenže – a to je důležité, můj rozsah interpretů je fakt široký. Sice v posledních letech spousta interpretů ubyla – u spousty interpretů nejsem schopná rozdýchat jejich osobní postoje. Proto tam není třeba Elán, Jarek Nohavica a mnozí další – což jsou všechno věci, které jsem poslouchala/poslouchám, ale nejsem OK s tím, co dělají, případně koho podporují. Na Elán jsem si v posledních několika letech vypěstovala v podstatě alergii, já je prostě nemůžu ani cítit. A to jsem okolo 13-15 let neposlouchala nic jiného.

Takže se tady pokusím sestavit nějaký seznam písniček, které pro mě něco znamenají/znamenaly. Není to žebříček, protože seřadit je podle důležitosti, to prostě nejde.

1. Voxel&Pokáč: Zejtra je taky den - hymna všech prokrastinátorů, myslím, že netřeba vysvětlovat. Prokrastinátor je moje druhé jméno

2. Voxel: Optimistická - v době mánie/hypománie velmi užitečná píseň. Mám vás ráda a všem vám děkuju, i když jste mi házeli klacky pod nohy. V jiných obdobích mě sice serete, ale když máme tu hypo, všechno je super!

3. Eminem: Lose yourself - taky myslím jasná věc. Tahle píseň je na palylistu mnoha lidí. A i po těch letech je kurva dobrá

4. Sia: Unstoppable - jasně! Všichni potřebujeme více písniček, které nám dodají více sebevědomí.

5. Adam Lambert:  Welcome to the show - Adam. Lambert. Tečka. Další slova nejsou potřeba. Je úžasnej. Totální ultragay (i proto zpívá teď s Queen). WTTS je mimořádně povedená. 

6. Take That: Patience - "Just have a little patience!" Mám ráda hlas Garyho Barlowa. A Take that je vlastně jeden jediný boyband, který poslouchám. Navíc mám slabost pro Brity (a Britky). Sice tomu přízvuku naprosto nerozumím, ale zní to sexy. 

7. Lana del Rey: Yayo - ne zrovna známá písnička, ale pro mě osobně výborná náladovka, kterou si tady často kvílím poměrně často. Vlastně je mi docela líto manželky i dětí. Věřte, že slyšet mě zpívat tohle zrovna úplně nechcete. Věřte mi. 

8. Jiří Korn: Žal se odkládá - no jasně, Jirka nesmí chybět. Ze všech jeho písniček (a že jich je), nejvíc miluju tuhle. Je v ná všechno, hlavně lehkost jeho interpretace... no nic... prostě ho miluju.

9. Michael Patrick Kelly: Sein Alilliu -  z mé posedlosti The Kelly family z doby puberty mi přetrvala pouze láska k Paddymu. V současnosti vystupuje pod jménem Michael Patrick Kelly, vydal čtyři sólovky a vybrat jednu písničku je velmi těžké. Přes prvotní nechuť k náboženské hudbě jsem se do alba RUAH zamilovala. V téhle skladbě je všechno. 

10. Michael Jackson: Who is it - další posedlost. MJ je, byl a bude King of pop, bez ohledu na všechny kontroverze. Jsem jeho nekritickou fanynkou - a vždycky jsem byla. Sem jsem vybrala písničku, která mi byla velkou oporou v dost blbém období. 

11. Adele: When we we're young - Adele je úžasná. Skvělá zpěvačka s úžasnou barvou hlasu, nádherným přednesem. Trochu mi připomíná Edith Piaf. 

12. Elton John: Tiny dancer - Elton je stará škola. Všichni známe alespoň jednu/dvě jeho skladby. Tahle je tak něžná a milá, že z ní mám pokaždé úplně depku (protože já jsem milá a něžná zhruba jako nosorožec). A film Rocketman musíte určitě vidět, pokud jste ho ještě neviděli.

13. Imagine dragons: Not today - od týhle partičky můžu skoro všechno. Vybrat jednu písničku bylo hodně těžký. Nakonec to padlo na "Not today" protože film Než jsem tě poznala je totální srdcovka. Velmi uřvaná srdcovka.

14. Jiří Škorpík: Tobě - že nevíte, kdo to je? Ale ano. Každého valentýna, vánoce atd znáte právě jeho hlas z reklam na Merci. A taky je to skvělý skladatel, dirigent, zpěvák. "Tobě" jsem slyšela koncertě. O dva měsíce později jsem si ji načerno nahrála na dalším koncertě. Jiří má neuvěřitelný dar. A mrzí mě, že doteď nevydal své CD. Snad se někdy dočkám, protože nemá větší fanynku, než jsem já. Fakt ne.

15. George Michael: Heal the pain - nedávno zesnulý George Michael, dlouholetá ikona LGBT komunity, neuvěřitelně milý a srdečný člověk... Tahle písnička zazněla ve filmu "Last christmas" (jednou vidět stačí) a já se do ní úplně zamilovala. Aranže ve filmu jí totiž velmi sluší. 

16. Roxette:Vulnerable - naprostá klasika od švédkých autorů nejlepších "oplodňováků" . Roxette je klasika, co neurazí snad nikoho (tímto zdravím bývalé kolegyyně z Prioru, které je neměly rády). Nechápu. Neznabozi. 

17.4tet: Blue Moon - písnička ze třetího alba vokálního uskupení 4tet. Aranže se ujal zase Jiří Škorpík - stejně jako většiny aranží 4tetu. Nemám slov, nepotřebuje to komentář. Když jsou někde v okolí, jsem tam - a většinou v první řadě. Myslím, že už mě mají zafixovanou jako nějakého úchyla.

18. Mandrage: Apolinář - tahle píseň jako by předjímala pozdější potíže frontmana skupiny. Instatní deprese a průser v jednom. Když nemám úplně dobré období, zaručeně sáhnu po ní. 

19. Lady Gaga: Bad romance - Gaga patří k popovým stálicím už řadu let. já jsem její kariéru přestala sledovat už dávno, taneční muzice totiž nijak extra neholduju. Ale BR je typická Gaga.

20. Queen: Killer queen - legenda glamrocku, božský Freddie s divným účesem (70. roky byly děsný!), ještě ujetějšími kostýmy a totální rockový nářez. Kdo by neměl rád Queen? Ano, hádáte správně - moje kolegyně z Prioru. Shame on you! Freddieho musí mít rád každej! 

+ 7 bonus tracks od LP alias královny mého hudebního srdce - a to asi nedělám prču. Já teď fakt nic/nikoho jiného neposlouchám. Všechny její skladby miluju. Je boží. Je pěkná, je sexy. Co víc si přát. Kdyby mi ještě někdo před půl rokem říkal, že budu doma slintat nad podobným typem ženy, vysmála bych se mu. A vida, tu máme ženskou v pánských hadrech s květákem na hlavě a Milli, co doma sjíždí jedno album za druhým. 

• Muddy waters - na albu nic moc, naživo pecka, v jejímž závěru ani nedýchám, obvykle brečím a jsem úplně na mraky (jo, jsem hotová dramaqueen)
  Doporučuju toto provedení: https://youtu.be/E_LsabYHxuM Proste f*uckin' perfect! 
• Tightrope - Neskutečná srdcovka. Dojemná, silná. Neuvěřitelně koukavý klip. Jo a ta slečna je slečna LP a ten dotyčný pes je jejich. Orson je neskutečný ometák, ale je roztomilej. Tightrope má neskutečně silné poselství a fakt mě mrzí, že LP není tolik ceněná, jak by si zasloužila. Tohle je píseň, která mi jednou bude znít na svatbě. (pokud to teda někdy schválí a my se z kolonky "registrace" přesuneme do kolonky "svatba")
• Fighting with myself - LP je prostě neskutečně silná v předávání negativních emocí ohledně rozchodu způsobem, že si z toho něco odnesete i vy. A navíc potom nemáte ani nijak extra depku.  Její nejlepší/nejsilnější písně jsou o vyrovnávání s rozchodem. Tohle je jedna z nich. Záměrně sem necpu Lost on you, protože je prostě ohraná (Je báječná a já ji miluju. Fakt, naživo, ideálně unplugged, z toho si prostě každej musí cvrknout do gatí, ale přece jen, tu známe všichni - a jestli ne, určitě si ji najdete). 
• Forever for now - Píseň ze stejnojmenného alba, které bylo zároveň první známější. Údajně měla o některých písničkách jinou představu, studio je ale upravilo prý dost nelichotivým způsobem (doteď by mě zajímalo, jak by zněla písnička Night like this v podání Shakiry, jak to bylo původně myšleno), a LP ze všech úprav nebyla úplně nadšená. Ale ač na určitou přeprodukovanost je to skvělé album. A tohle je pastva pro uši. Užijte si její pískání, v písničkách ho má hodně. A často. Na mě už píská jen konvice na čaj, takže já si to rozhodně užívám. 
• Die for your love - písnička ze zatím posledního alba Heart to mouth. Je pěkná, rytmická, skoro až taneční. Pro LP poměrně netypická kombinace ale její nezaměnitelný rukopis je tam! 
• Switchblade - Typická rozchodovka. Miluju ji a zároveň nenávidím, protože mě pokaždé rozbrečí. Chci se jednou dopracovat do situace, kdy ji budu schopná zazpívat celou! Bez toho, aby mě v polovině odbourala a já štkala jak plačka na pohřbu. 
• The one that you love - první singl z připravovaného alba vydaný v létě tohoto roku. Na první poslech je to milé, pěkné,  podstatě poptimistické, cittuplné... a pak si dohledáte překlad textu a máte intenzivní touhu zalézt za gauč a tam umřít. Pěkný klip už je jen třešničkou na dortu.