Theo Addair: Muffin a čaj; Koláčky a spiklenci

9. prosinec 2020 | 20.16 |
blog › 
Theo Addair: Muffin a čaj; Koláčky a spiklenci

 Před rokem a půl jsem se přes reklamu na FB stránce Aktuality LGBT+ dostala na autorské stránky szabi.cz. 

Jsou to dvě holky, autorky, které mají úžasné originální příběhy s gay tematikou se spoustou sexu. Holky autorky mají úžasně propracované charaktery, zápletky, není tam nic prvoplánového a já se úplně zamilovala. Během pár dní (myslím, že mi stačily asi 4) jsem přečetla vše, co jejich stránky nabízely.  

Krom toho, že jsem se naštvala, protože neexistence skončila v půli a další části vychází na pokračování (tomuhle formátu čtení už jsem odvykla a cítím se na něj tak nějak stará), jsem najednou neměla co číst. (edit: po dočtení jsem byla ještě rozmrzelejší!)

Když nemám co číst, a mám náladu číst, bývám velmi, velmi nevrlá (chudák moje manželka).

V té době mi dala do ruky manželka nabídku Knižního klubu, ať něco vyberu. Tak jsem v té nevrlosti listovala a listovala a narazila na Koláčky a spiklence. Moje LGBT dušička se zaradovala, protože se mi vůbec nechtělo přelaďovat na hetero vlnu.

Manželka objednala krom Koláčků i první díl Muffin a čaj a já netrpělivě čekala na dodání zásilky.

Když to konečně přišlo (huráááá), hned jsem se dala do čtení.

Bylo to strašně krátké. Za jeden den jsem měla přečtené oba díly. Děj rychle odsýpá, formát kapitol jednou Dani jednou Kit mi maximálně vyhovoval. Člověk se tak dozví daleko více než když je vše vyprávěné jednostranně.

Jsou to knihy o vztazích. O těžkém coming outu. O tom, jak dokážou být někteří lidi hnusní. Jak dokážou ublížit slabšímu.

Jsou to knihy o posttraumatické stresové poruše. O tom, jak PSP dokáže lidi potrápit. A jak moc bolí, když Vás lidé, kteří by měli být vaši nejbližší, vůbec nechápou, nepodpoří a naopak vám v ráně ještě otáčí nožem.

Ale zároveň to je kniha o přátelství, lásce a podpoře. Je to kniha o vítězstvích, o drobných krůčcích ven z průserů, na které se zadělalo v minulosti, ale člověka to drží ve spárech tak silně, že z toho skoro není cesta ven.

Muffin a Koláčky jsou úžasné knihy. Řekla bych, že na české poměry to jsou knihy naprosto nezvyklé. Už jenom proto, že jde o LGBT knihy. Poměrně bez obalu hovoří o psychických problémech, školní šikaně, jejích následcích a domácím násilí v rodině ze strany autoritativního otce. Už jenom z těchto témat je jasné, že Muffin a Koláčky prostě nejsou úplně odpočinkové knihy.

Loni, 1. října v Praze proběhlo čtení s Honzou Cinou (Kit) a Petrem Vančurou (Daniel). Bohužel jsem se nemohla účastnit. Na youtube je záznam z celého večera, což je super, protože my mimopražští (navíc)bez auta se na akce moc nedostaneme. Podobný věci vždycky obrečím. Podobně bulím, když mi někdo vyfoukne lístky na koncert. Jsem trochu dramaqueen.

Chtělo by to audioknihu. Ale v případě, že to bude číst někdo jiný než Honza s Petrem, tak ji zas tak nutně nepotřebuju... (uznávám, pro tyhle dva kluky mám slabost).

Vidím dva mínusy: Je to krátký. Velmi krátký. Zvládla bych větší rozměr, ale chápu, že by to bylo na úkor spádu, takže s tím se nedá nic dělat.

Druhý mínus - je to paperback. Nemám ráda paperbacky. Vše kupuji v pevné vazbě a brožovaná vydání mě fakt nebaví.

Nu, co se dá dělat. Třeba příště :))


Edit: audioknihu Muffinu už máme a Theo píše třetí díl. Svět je zase v pořádku!!!

Edit2: Szabi vydávají svoji první knihu Pátá minuta je o nás 17.12.Asi ji budu nutně potřebovat - a pozor, nebude to paperback! 

Edit3: Theo mezitím stihl vydat ještě další dvě knihy - fantasy Ve stínu oskeruše. Jsem ostuda, ještě jsem to nečetla... 

Zpět na hlavní stranu blogu

Související články