Milli | Sexuální obtěžování

Za poslední dobu se poněkud rozvířila debata ohledně sexuálního obtěžování žen.

Shodou okolností jsem začala psát povídku, kde bych tam chtěla aspekt sexuálního obtěžování na pracovišti zařadit.

Věci se většinou nedějí jen tak. Ani myšlenky nás nenapadají jen tak. Ačkoli jsem o tom nechtěla vůbec psát, celá ta aféra mi nějak nejde z hlavy. Já se nechci zaměřovat na negativní věci. Bohužel ty negativní věci se prostě dějí a my se s nimi musíme nějak vypořádat a zajmout k nim nějaký postoj. 
V poměrně krátkém sledu jsem narazila na článek Kamila Fily na heroine, pak na nechutný rozhovor s Radimem Uzlem. Já toho pána nemám ráda už delší dobu. Pokud někdy něčemu rozuměl, už je to dávno pryč. Teď už zůstal jen zapšklý slinta, kterému s prominutím nestojí, tak si svoje frustrace nefunkční erekce (ani Arginmax evidentně nepomáhá, i když na něj dělá vehementně reklamu), vybíjí na ženách.

Jeho bagatelizování násilí na ženách (– a nemusí jít nutně pouze o znásilnění jako takové, většinou jde o doteky, náznaky, velmi nevhodné verbální projevy) je alarmující a mělo by být jednoznačně odsouzeno.

Když říká, že jsou muži stále zvířata a ženy by si na to měly zvyknout, mě jako ženu to neskutečně uráží. Zavání to totiž viktimizací oběti sexuálního obtěžování. A to je věc, která by v dnešní době (je rok 2020 prokrista!) neměla mít v civilizovaném světě místo.

Žena si nemusí totiž zvykat vůbec na nic. Já jako žena mám právo si obléct cokoli chci. Velký výstřih, krátkou sukni, síťované punčochy, oblek, košili, kravatu, kozačky i pánské polobotky. Cokoli. Stejně tak chlapi si mohou obléct cokoli chtějí. Pokud chce nějaký muž chodit nalíčený, nosit sukni, podpatky, má na to právo. Oblečení nemá gender. A nikdo – naprosto nikdo nemá právo reagovat na oblečení ostatních ať už verbálně, či jinak. Já už mám vyloženě po krk keců o tom, jak by kdo měl vypadat.

Pokud tady stále převládá názor, že kdejaký obejda, co zrovna projde okolo, má právo komentovat moje oblečení, je tu evidentně něco špatně. Pokud nějaký prasák zareaguje na moji kratší sukni tím, že mě plácne po zadku, je to špatně. Mám velká prsa. Fakt velká. Před osmi lety jsem úplně přestala nosit výstřihy.  Lezlo mi na nervy, jak mi každý čumí jen na kozy a nevěnuje mi pozornost. A víte co? Já s tím končím. Hned po svátcích zalezu do prvního butiku a koupím si halenku s tím největším výstřihem, co najdu. Protože já si můžu nosit, co chci.
Nevyžádaná pozornost je špatně. Nevyžádané doteky jsou špatně. Já taky na nikoho nesahám a totéž bych si přála i od ostatních.

Dovolte mi takovou myšlenku. V souvislosti s imigrační krizí před pár lety byl poměrně velkým a vážným argumentem, proč sem imigranty (ať už z Blízkého východu nebo Afriky) nepustit, jejich neúcta k naší kultuře a k ženám. Všichni si pamatujeme ty nesmysly, co se šířily mailem i po Facebooku – muslimové znásilní naše ženy, naše děti a bla bla bla.
Naše představa o muslimech je taková, že se muslim neudrží, když uvidí ženu jinak, než v burce nebo hidžábu, a bude znásilňovat naše ženy, které nosí ty zmiňované minisukně a trička s výstřihem, protože to bude brát jako pozvánku.
A já se tedy ptám – je nějaký rozdíl mezi takovým klasickým českým Pepíkem, co plácá Uzla pomyslně po ramenou, protože to konečně řekl na plnou hubu a feministkám to konečně nandal a nějakým anonymním muslimem z východu, který si žen údajně neváží. Mám z toho všeho takový hořký pocit na patře, že mezi našimi českými Ferdy a Abduly odněkud z Kábulu v podstatě není rozdíl.

Vede mě to tedy k zamyšlení – jestli si ten náš český Ferda své ženy, potažmo všech žen váží. Já si myslím, že ne. Kdyby si totiž muži žen vážili, nikdy by je ani nenapadlo, komentovat jejich poprsí, plácat je po zadku, případně je sexuálně obtěžovat na pracovišti.

Nechci, aby to teď vyznělo, že jsem proti mužům. To vůbec ne. Znám mnoho slušných a hodných chlapů. Ale taky znám spoustu prasáků.
Neříkám, že mi je pozornost vždy nepříjemná. Jsem žena, ráda se líbím. Ale jsou tu určité mantinely, a ty si určuje každý člověk sám, které musí ostatní respektovat. A to se mnohdy neděje.

České zákony oběti nepomáhají. Tresty jsou nedostatečné. Roční podmínku s dvouletým odkladem dostal bývalý radní Přerova za opakované přinucení k orálnímu sexu. K tomu dotyčné poškozené musí zaplatit 50 000,- Kč. Je to nějak málo, že? Pokud jste viděli dokument V síti, ten nejhorší deviant, co se tam objevil s přezdívkou Sneeky, dostal taky pouze podmínku. Naše zákony nechrání oběti. Cílem nás všech by mělo být dostat tyhle hovada z ulic.

Já doufám, že svého syna vychovám tak, aby si ženy vážil. Že bude vědět, že žena není jen jeho hospodyně, vedoucí jeho domácnosti, případně někdo, kdo okolo něj bude skákat a kdo bude rodit jeho děti. Že žena je partnerka nikoli služka a nástroj ukojení jeho libida.

Můj syn bude vědět, že když žena řekne ne, znamená to ne. Že velké poprsí neznamená, že jí tam musí někdo čučet. Že krátká sukně není pozvánka ke styku. Nebo že si svoje blbé kecy sexuálního charakteru nechá pro sebe.

Na tohle téma si spolu doma hodně povídáme, protože tohle je velmi důležité. Já samozřejmě doufám, že nám roste nová generace lidí. A věřím tomu, že stejným směrem vede své syny většina mých současníků.

Na závěr si dovolím citovat jeden z názorů na Facebooku pod zmiňovaným článkem:

"Zvíře patří do chlíva, případně (když je hodně nebezpečné) do klece a pak na pekáč."

Využité články: 

novinky.cz/...

www.heroine.cz/sp/...

video.aktualne.cz/...

www.irozhlas.cz/z/...