 |
Vánoce
25. prosinec 2020 | 22.05 |
Jsem Grinch. Grinchem jsem se stala zhruba v 15 letech a Grinchem úspěšně setrvávám dodnes.
Nemám ráda Vánoce. Nesnáším je. Nesnáším to pozlátko, třpytky, ozdoby, vánoční písničky v rádiích od poloviny listopadu. Obtěžují mě laciné čokošmakulády v obchodech od října.
A stejně tak, jako zůstává pachuť palmového tuku na patře po všech těch laciných čokoládách, mám odpornou pachuť na patře i já.
Nutno říci, že letošní Vánoce jsme zvládly lépe než loňské. Napečeno včas, uklizeno taky včas (na naše poměry tu takhle naklizeno snad ještě nebylo). Dárky zabalené, nakoupené... Ale stejně.
Ta moje zpropadená vánoční chandra mě stejně dostihla. Ty čubka přichází většinou po rozbalení dárků, kdy si děti hrají. Sára skládá lego, objevuje nový telefon, případně se vzteká – to jí jde dobře. Přichází ve chvíli, kdy si říkám, který idiot jí zase to podělaný lego koupil. Sam se prohrabuje svými dárky, skládá je do komínků, pomalu je stěhuje do pokoje, případně skládá dohromady (dostal teleskop).
Já sedím na gauči v nepohodlných šatech, pomalu scrolluju na TikToku, a z celé té vánoční pohody je mi na blití. Probírám se svými dárky. Což o to, dárky jsou fajn, ale to, co bych si přála nejvíc, se bohužel zabalit pod stromeček nedá.
Dostala jsem knížky – jako vždycky. Až to pročtu, dám Vám sem drobnou recenzi. Dokonce Ježíšek naježil i CD. Takže se naše sbírka pěkně rozrůstá a co si budem povídat, LP - láska mého hudebního života – zní lépe přes bedny než z youtube na naší praleté televizi.
Dokonce mám i dobrý pocit z toho, že dnes, na první svátek nemáme žádnou návštěvu, a tak máme klid. K našim na maraton návštěv jedeme až pozítří, zítra ještě přetrpět návštěvu tchyně.
To je to, co na tom všem nesnáším. Připadám si jako maratonec v návštěvách, zdvořilostních frázích, společenských úsměvech.
U strejdy přetrpět anabázi jeho vnoučat, prohlédnout všechny ty fotky, shlédnout videa, mile se usmívat, když bych ten tablet s fotkama nejradši rozdupala.
U táty zase přežít puch z cigaret, i to, že si nemáme co říct navzdory tomu, jak moc jsme si podobní. Není na co navázat, protože se za posledních 6 let skoro nevídáme.
Zdá se, že letošní – stejně jako jiné - svátkypřežiju jen za důkladného posilnění alkoholem.
Je to pokaždé stejné. Loni nám naši drazí sousedi začali novou Vánoční tradici. Loni vyhrávali na samohrajky na Štědrý den. Celý den. Letos se na Štědrý den krotili, začali někde okolo 12, a zhruba za hodinu byl klid. Podezřívám někoho ze sousedů, že je šel zpacifikovat. Zato teď si to vynahrazují. Dupou, řvou (tomu se nedá říkat zpěv), do toho ty samohrajky. Strop nám padá na hlavu, lustry se houpou, ale oni jsou moderní a nemůžeme je omezovat tím, že jim budeme říkat, ať to ztlumí. No prostě vánoční pohoda.
Já už si ani nikde nestěžuju. Stejně to ale zase bude na nás, jako o posledním adventním víkendu, kdy nám přišla vynadat baba, že tlučeme do topení. Je to paradox, my to zrovna nebyly. Bohužel u nich se nedá čekat ani ždibec sebereflexe, že třeba tím hlukem a bordelem neserou jenom nás.
Ale na ty lesbický ku**y ze druhýho se svede všechno.
Trochu se bojím, kdy mi někdo venku rozbije hubu, protože zrovna já jsem štěkna, která ji poslala do prdele z otočky, a bylo vyřešeno.
Říká se, že máš vánoce, jaké si je uděláš. Možná jo.
Já bych nejradši o 3. adventní neděli usnula a vzbudila se po třech králích, až budou zase všichni normální.
Všem negrinchům přeji šťastné a veselé Vánoce! A všem dalším Grinchům přeji ať to Vánoční obžerství a šílenství ve zdraví přežijí.
Související články
žádné články nebyly nenalezeny
Komentáře
| RE: Vánoce | kj | 26. 12. 2020 - 23:39 |
 RE(2x): Vánoce |
milli | 29. 12. 2020 - 23:08 |