Milli | Výměna manželek a Malé lásky

Na výměnu občas koukám, na Malé lásky z principu ne. 

Malé lásky nesleduju z několika důvodů. 

1.Porod je soukromá věc 

2.Vyloženě mě sere manipulativní chování porodních asistentek, doktorů, praktiky non lege artis. Jeden případ za všechny: Kristellerova exprese plodu byla zakázána už v roce 1952, a stejně tady máme sortu porodníků, kteří ji běžně provádějí.  Kecy porodníků typu: "Když nebudete spolupracovat, neporodíte," považuji za silně manipulativní. Odnášení mimin hned po porodu neznámo kam, nulový bonding a mohla bych pokračovat do nekonečna - se mi prostě z principu nelíbí. Nejhorší na tom je, že naprosto hororový porod nakonec maminka kvituje jako krásný, protože by "bez porodníka neporodila". Protože matky nemají načteno a neví, že jsou jiné alternativy. Doporučuji dokument Pět zrození. Je k vidění na youtube, a po shlédnutí jsem se rozhodla, že pokud by k porodu někdy mělo dojít, rodím někde na palouku v lese...

3.A v neposlední řadě se u toho cítím, jak kdyby mě někdo bodal do břicha rezavou kudlou, tou kudlou ještě otáčel a následně do rány sypal technickou sůl. Úplně mě to dostává do kolen a mojí depresi tyhle pocity velmi prospívají. Takže hezky bují, roste a já jsem čím dál víc v prdeli. Výsledkem toho je chuť televizi vyhodit z okna. 

Výměna manželek je ovšem jiná káva. Někde jsem četla, že výměnu manželek sleduje tolik lidí proto, že je baví koukat se na chudáky, co jsou na tom ještě hůř než oni. Něco na tom bude. 

Mně je nejvíc líto těch dětí. Pokud jste nekoukali, (a vyhla se Vám i ta šílená hype, co se zvedla), uvedu Vás do obrazu. 

Rodina číslo 1. Maminka Lucie, 34 let, čtyři děti, prý se živí jako uklízečka. Děti všechny ostříhané na debila, všechny v praktické škole, hygienou, výchovou i výukou zanedbané až běda. Umýt si ruce po záchodu? Neexistuje. Děti komentující "kozy" náhradní maminky, sprostá slova lítala tam i zpátky... U dětí do deseti let mi to přišlo fakt moc. 

Bordel v bytě, nánosy špíny a mýdly na kachlíkách nekomentuji. To je prostě humus. Kočičí záchod nekastrovaného kocoura v dětském pokojíku taky raději ne. Spíš jsem byla ráda, že televize nepřenáší i pachy. Protože co si budeme povídat, tam to smrdělo i z té televize. 

Rodina číslo 2. Maminka Alena, 40 let, jeden dospělý syn, byt jako klícka. V diskuzích jsem hodně četla, že jim diváci zazlívali jejich aroganci. Maminka pracovala v Domově pro seniory, syn studoval na policistu, manžel normální. Normální, slušná rodina. 

To, že paní Lucie si neporadila ani s mopem (ach jo), dělala houskové knedlíky bez housek (ach jo), na normální připomínky reagovala velmi podivně, by člověk ještě nějak překousl. 

Její závěrečný výbuch s přeprškou sprostých slov a obviněním manžela z nevěry jsem vůbec nepochopila. A zřejmě jsem nebyla jediná. 

"Nejhustším" na tom ovšem je fakt, že madam ve čtyřiatřiceti letech má ne čtyři, ale rovnou osm dětí, přičemž 4 jsou někde v náhradní péči. V současnosti je opět těhotná. Čeká devátého potomka se svým novým přítelem, což je shodou okolností odsouzený vrah, kterého pustili z báně. 

Celé mě to vede k naprosté beznaději. Teď budu hnusná, takže pokud jste útlocitní, asi dál nečtěte. 

Každý heterosexuální dement si usouloží dětí, co se jen dá. Má dětí jak smetí, není schopná se postarat v podstatě ani sama o sebe, ale hlavně že ona je matka. I zvíře se o svoje dítě stará tak, aby bylo životaschopné. Tyhle děti budou jen na přítěž systému, protože v tomhle prostředí z nich vyrostou jen další sociálně nezpůsobilí jedinci, kteří budou sosat dávky a nekontrolovatelně se – pardon – množit. 

Celé to navíc beru velmi osobně. Protože já děti nemám. I kdybych vynechala zdravotní problémy, které možná mám, možná ne (s jistotou nevím nic, na vyšetření jsem nebyla), jsem pansexuál žijící v současnosti v registrovaném partnerství v homosexuálním vztahu. Ze zákona nemám možnost jít na kliniku asistované reprodukce, protože jsem občan druhé kategorie. Jsem mladá, inteligentní, pracující, poměrně zdravá. Mám normální vztah, normální bydlení. ALE nemám chlapa. 

Vychováváme dvě partnerčiny děti. Jsem si jistá, že bychom zvládly vychovat další dítě bez větších potíží. Jenže všechno je proti nám. Systém je proti nám. 

A tak nám nezbývá nic jiného, než koukat na Výměny manželek a další podobné hrůzy, které nám servíruje televize, rozčilovat se u televize a propadat zoufalství nad stavem společnosti.