1.
19.4. se otevřela psychina. Když mě propouštěli, byla jsem s vrchní domluvená, že hned jak se otevřou, vrátím se zpátky. Nechala jsem si tam i věci... Shodou okolností jsem se dozvěděla, že se otevírají, mně ovšem nikdo nedal vědět. Znáte to, známá známé volala jiné známé, že nastupuje. Myslela jsem, že vzteky vyletím z kůže. No a to bych samozřejmě nebyla já, abych do toho nevrtala. Tak sjem volala, nic. Pak jsem psala e-mail, prý se to přeplánovalo po té pauze vzali prý akutní pacienty. Nevím, co konkrétně je akutnější než půl roku otevřená neschopenka.
Jo, chápu, asi jsou na tom lidi i hůř než já. Nicméně spousta z těch lidí sedí doma na prdeli, a nemusí do práce.
Prý se mi do třech týdnů ozvou. 6 týdnů v prdeli a hovno do hovna.
Do Jičína už se nedostanu, protože bych se nestihla vrátit do táborů, navíc jsou teď plánované další akce... Já si to asi půjdu hodit.
2.
Gynekologické problémy - jako fakt? Prostě toho mám asi málo a jako obvykle se musí posrat něco dalšího. Takže obden na krev, utz, všechno špatně, všechno na hovno.
3.
Moje drahá polovička udělala další ze série svých průserů. Tenhle průser má ovšem za následek to, že já musím odsunout v podstatě vše, co jsem plánovala a chtěla. Chtěla jsem řešit nové bydlení, chtěla jsem řešit případné těhotenství, ale teď za týhle situace? Všechno je úplně v prdeli.
Samozřejmě už jsem včera vypěnila, protože dávali Medvídka. Já ten film miluju, je pravdivej, až to bolí. Ovšem moje debilní manželka si ještě ke všemu neodpustí svoje debilní kecy, a když do toho dneska začala pindat na začátku, když tam Aňa Geislerová dává nohy nahoru po sexu, protože chce otěhotnět. No a já už to prostě nevydržela, protože ten její výraz, když zasvěceně vykládá ty svoje rozumy stylu: "To se ti řekne neupínej se na to", já už prostě bouchla jak papiňák.
Normálně jsem vytekla, jako už dlouho ne. Normálně jsem na ni zařvala, ať už doprdele drží hubu a nevyjadřuje se k něčemu, o čem ví úplný kulový. Ona, která se otře o chlapovy trenky a je v tom, ví o tomhle úplný hovno...
Já fakt nevím, co mám dělat. Už mě sere ten její bohorovnej výraz, kdy se tváří, jako by se vlastně nic nestalo. V ten moment se mi vybaví jen ten nasranej výraz Lanďáka v Černých baronech, jak řve: "Ale stalo, Kefalín, stalo sa!"
Ty vole a pak odešla nasraně do ložnice, odplula jak raněná labuť a já chrápala na gauči. Ty vole nejradši bych vyhodila na gauč ji.
Nikdo mě z ložnice nevyhazoval, ale při představě, že si tam lehnu vedle ní, když mám tak strašnej vztek... to by nešlo.
Proč za všechno vždycky musím zaplatit já??
A pak mi zase bude nějaká debilní psycholožka tvrdit, že se vyžívám v roli oběti.
Já se v tom nevyžívám. Mně prostě jen neustále někdo chčije na hlavu a ani se to nesnaží vydávat za déšť.
To nám ten pride month pěkně začíná...
Ach jo.
Taky máte někdy období, že stojí všechno za hovno? No, tak jsem si zapi*ovala a jdu spát.