Mimina útočí!

Chcete si článek přečíst?

Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.

Jak vypnout blokování reklamy?

Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4

Jsou prostě všude. Jsou venku. Jsou v televizi (proto už ji skoro nezapínám, reklamy přetáčím, v reklamě na pojištění mimino? Jako vážně?). Jsou na sociálních sítích. Všichni mají tendence se chlubit svým, v mnoha případech velmi početným potomstvem.

Nejlepší byla asi jedna Romka venku u nás před barákem, co se velmi hlasitě přes rameno chlubila druhé, že byla u gyndaře a je ve čtvrtém měsíci. Já s manželkou jsme si samozřejmě vzpomněly na ten samý vtip (protože jsme prostě stejný pindy), a řehtaly se celou cestu domů jako koně. Pro zájemce - vtípek vkládám do komentáře.  Ale stejně z toho všeho mi zůstává taková hnusná pachuť na patře.

A já už vlastně ani nevím, jestli se mám smát, nebo brečet. Jedna kolegyně je v tom, druhá porodila v lednu, spolužačka z vysoký je v tom, na facebooku mi denně lítají zprávy, kdo zrovna zabřezl, případně kdo už vrhnul, nebo která ze známých už je pětinásobná babička.

Neberte to, prosím, špatně. Já to každému přeju. Kdo jiný, než já by to měl přát ostatním? Jen mi to leze na nervy. Leze mi to na nervy, protože mě to zraňuje. Každá z těch zpráv je jak bodnutí do břicha. A každá z těch fotek, kde jsou ty uzlíčky štěstí v povijanu, případně fotky z ultrazvuku má na mě stejný efekt, jako kdybyste tou kudlou ještě otočily. Já vím, že pro mnoho lidí budu jen přecitlivělá kravka z internetu, pro další budu necitelná svině, co to ostatním nepřeje.

Holky, já vám to přeju. Fakt jo. Jsem ráda za vás. Protože vím, že mnohé z Vás na to čekaly dlouho. A nemusíte se vůbec na nikoho ohlížet.

Já si jen připadám jako úplně zbytečný člověk. Protože já nemám možnost mít děti. Jistě, dvě děti mám, miluju je. Obě. Ale moc bych si přála mít biologicky svoje dítě. Všechno to prožít.

Pomalu cítím, jak se ze mě stává čím dál hnusnější, čím dál zahořklejší a zapšklejší ženská od vedle, kterou nikdo nemá rád. Jsem protivná. Vím to. Uvědomuji si to.

Ale já s touhle situací prostě nemám co udělat. Nebo jisté možnosti tu jsou, ale já to takhle prostě nechci. A z toho, co už jsem zkoušela... Bylo to utrpení a výsledek? Byla jsem na tom hůř než předtím. 

Zpět na hlavní stranu blogu