Co ze mě zbývá?

14. říjen 2024 | 00.51 | rubrika: Me Myself and I

Doufala jsem, že se tohle nikdy nevrátí. 

Doba, kdy jsem hnusná na všechny okolo. Na ty, které mám ráda. Na ty, které bych měla chránit. 
Ta vnitřní bolest je místy tak šílená, že mám pocit, jak mě trhá na kusy. 
Nejdřív mi praskne hrudní koš. Prostě se mi oddělí jednotlivá žebra na levé straně od hrudní kosti. Než Krev se začne rozlévat pod kůži a vytvoří se obrovské krvavé mapy v podkoží. Někde v těch místech, kde jsem dřív měla srdce a teď už tam není nic. Jen vztek. Lítost. Sedí si tam ve vypálené díře a koukají okolo sebe, co by mohly ještě zničit. 
Čekám, zda se kosti prorvou skrz kůži. Konečně mě skropí červená krev. Hustá jako zahřátý med a stejně tak teplá. Vidět ji téct je podivně uklidňující. Stejně jako kdysi, když jsem se řízla do zápěstí. Vytvořily se nejdřív malé krůpěje, rudé jako rubíny, a ta chvilka, než se slily v tenký pramínek krve, který jen tak opustil mou ruku, stekl na zem a byl ten tam. 
Už strašně dlouho jsem neměla potřebu si ubližovat. Těch pár rozškrábaných kočičích škrábanců nepočítám. I když je vtipný, že nikomu nikdy nepřišlo divné, že mám ten samý škrábanec už druhý měsíc v kuse. 
Dneska jsem selhala. A po strašně dlouhé době. Podrápala jsem se špendlíkem do krve po tom, co jsem neudržela nervy na uzdě a nezvládla naprosto banální situaci, kterých za den máme prostě tisíc. 
Jenže já už prostě nemůžu. Jsem unavená a nezvládám to. 
Nejhorší na všem je, že se tu neobjeví žádný hrdina, který by mě prostě objal a řekl, že to bude dobrý. 
Protože to dobrý nebude. Jsem sama. Jsem osamělá a nešťastná. 
Zdá se, že se přetrhlo i to poslední vlákno, které mě drželo pohromadě. A nikdo to nevidí. Nikdo si nevšiml. Jediné, čeho si ostatní všimli je to, že jsme "zase nějaká podrážděná" a "upozorňuju na sebe hlasitým vzdycháním".
Moc bych si přála, aby pro mého partnera byly moje city zase důležité. Ab se chvíli nestaral jen o sebe. 
Abych se já necítila manipulována do situací, ze kterých není úniku. Jasně, odejít se dá vždycky, ale ne vždycky s čistým štítem. 
Sere mě, že mě většina lidí staví do pozic, ve kterých prostě musím být, pokud nechci vypadat jako totální svině. 
Takže držím úhel, hubu a krok. Protože přece nejsem sobecká a musím chránit ty, co se sami chránit nemohou.
Obětovala jsem už minimálně 5 let. Obětovala jsem sny, plány, finance. Obětovala jsem kus mého já. Pořád to nestačí? 
Kolik z toho že mě ještě zbývá? Hromádka neštěstí a zloby, pár kostí, jedna oční bulva a kyblík nechutné brečky šlach a zkaženého masa. 
Víc už toho není. 
žádné komentáře | přidat komentář

Zrcadlo

14. říjen 2024 | 00.50 | rubrika: Me Myself and I

 Vyšla nová řada Srdcerváčů. 

Jsem nadšená. Miluju to. 

Jen zrovna nenávidím, jaký mi to nastavuje zrcadlo. Jak moc se cítím osamělá. A jaký to byl pocit být zamilovaná. A teď jsem zrovna všechno možné, jenom ne zamilovaná. Potřebuju mít partnera a zároveň se potřebuju cítit milovaná. Jenže to už teď není pěkně dlouho pravda. Jak moc se cítím nahovno, když okolo sebe nemám nikoho, o koho se můžu opřít. Jsem narozená v rybičkách, potřebuju ve svém životě lásku. Potřebuju být zamilovaná.

Ubíjející stereotyp a partner už jen jako spolubydlící. Je mezi námi čím dál větší propast. A ani jeden z nás už se nesnaží ji překonat. 


Asi je vážně konec, ačkoli ani jeden z nás si to ještě naplno nepřiznal. 

žádné komentáře | přidat komentář

Střípky z notesu

3. květen 2024 | 12.22 | rubrika: Me Myself and I

Vešla do ložnice s knihou a čokoládou v ruce, oboje hodila do hromady neidentifikovatelného bordelu

[ Pokračování článku ]
žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 63x

31.1.2022

31. leden 2022 | 15.02 | rubrika: Me Myself and I

Apatie.  

Deprese.

Smích.

[ Pokračování článku ]
komentáře (1) | přidat komentář | přečteno: 88x

26.1.2022

26. leden 2022 | 00.17 | rubrika: Me Myself and I

Konečně je večer. Dnešní den byl dlouhý, únavný, a i když se nestalo nic vyloženě špatného, co by mě rozhodilo, mám toho plné zuby. (Walk slow and low on a tightrope - Hope it lasts but you know, you never know).

[ Pokračování článku ]
žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 96x

Sanxii

28. září 2021 | 11.02 | rubrika: Me Myself and I

 Ahoj Sanxi,

[ Pokračování článku ]
komentáře (2) | přidat komentář | přečteno: 105x

Ruční práce a její cena

13. září 2021 | 19.17 | rubrika: Me Myself and I

 Také máte příbuzné, kteří vám napíšou jen v případě, že něco potřebují? Já si nebudu hrát na nějakého morálního arbitra skrze skvělé rodinné vztahy, protože v naší rodině se dají vztahy popsat různě. Jsem si ale na stoprocent jistá, že ani jedno z těch přídavných jmen nebude "ideální". Já ale po nikom

[ Pokračování článku ]
komentáře (7) | přidat komentář | přečteno: 72x

22.8.2021

22. srpen 2021 | 22.37 | rubrika: Me Myself and I

Minulý týden mě zase osud/život, nazvěte si to, jak chcete hodil před obličej fakt, který nemůžu ignorovat.

Známá je těhotná. Jedna z lektorek u nás v klubu před pár týdny porodila.

[ Pokračování článku ]
komentáře (2) | přidat komentář | přečteno: 97x

Hejtři

6. červen 2021 | 14.31 | rubrika: Me Myself and I

Události posledních několika týdnů mě donutily k zamyšlení...

Jsem fanynkou LP. LP, jak známo, se proslavila písničkou Lost On You a stejnojmennou deskou, která z větší části pojednává o rozchodu s její tehdejší partnerkou Tamzin Brown. Jejich vztah nedopadl příliš slavně, z mnoha jejích písní jsou znát náznaky, že ji Tamzin dlouhodobě podváděla, než došlo k úplnému rozchodu. Deska se poměrně bolestná, ale všichni jsme si nějakým rozchodem prošli a nikdy to není radostné období.

[ Pokračování článku ]
komentáře (4) | přidat komentář | přečteno: 725x

Pi*ovací okénko

2. červen 2021 | 21.21 | rubrika: Me Myself and I

1.

19.4. se otevřela psychina. Když mě propouštěli, byla jsem s vrchní domluvená, že hned jak se otevřou, vrátím se zpátky. Nechala jsem si tam i věci... Shodou okolností jsem se dozvěděla, že se otevírají, mně ovšem nikdo nedal vědět. Znáte
[ Pokračování článku ]
komentáře (5) | přidat komentář | přečteno: 111x