Já vím, že je zima, Vánoce na krku, adventní čas v plném proudu, ale okolo mě je evidentně jaro.  

Jsou všude. Mimina. Děti. Haranti. Fotky z ultrazvuku. Pochcaný testy...

 Přemýšlím o tom, kam v životě směřuji. Mám pocit, že se můj život ubírá úplně špatným směrem. Takhle to prostě být nemělo, nic takhle být nemělo.

Už od mala mám pocit, že je něco špatně. Školka byla v mém případě tragická, nesnášela jsem ty děti, které byly úplně odlišné. Které se bavily, hrály si a já tam stála jako idiot. Vůbec jsem nechápala, co po mně chtějí. Teď už vím, že mám lehce porouchanou sociální anténu. V dětství jsem tomu nerozuměla. Nerozuměla jsem sama sobě, natož ostatní. 

 Byla jsem divná už ve školce