Zhruba před rokem jsem si stáhla TikTok. Jasně, je to sociální síť pro puberťáky (víceméně), jenže já byla úplně v prdeli po nedokončený hospitalizaci a potřebovala nějak zabít čas a vypnout mozek. Fungovalo to.

Za tři měsíce oslavím třicátiny. Přeskákala jsem si toho už poměrně dost, Měla jsem různá období, většina z nich byla jen nějaká vývojová fáze, kterou jsem si prošla a v současné době jsou už minulostí.

 S trhnutím se probudím. Dezorientace po probuzení mě paralyzuje. Je ráno? Den? Ještě noc? Světlými závěsy do ložnice proniká světlo, takže není noc. Je tedy den? Sakra, vůbec mi to nemyslí. Několikrát zamrkám, zprudka vydechnu a v ten moment mi dojde, že mě vzbudil telefon.

Točím se v kruhu. Už víc jak deset let. Jde vystoupit? Je to vůbec reálné? Je to možné? 

Co jsem se vrátila z Jičína, je mi divně. Spousta věcí se změnila, pobyt tam mě vždycky nasměruje. Kterým směrem to směřování bude, to je vždycky sázka do loterie - záleží na spoustě proměnných. Záleží na mém aktuálním stavu, na lékařích a jejich odbornosti a v neposlední řadě záleží na spolupacientech.