Je mi fyzicky zle. Normálně je mi fyzicky zle, cítím tíhu na hrudníku a chce se mi zvracet. Do očí se mi tlačí slzy, i když mně konkrétně nikdo nenadává.

 "Jsem Ikarus, který dolétl blízko ke Slunci a teď dopadl na zem k Shibdenu. Malý sešlý Shibden... a taky má sešlá rodinka."

Tak a je to tu. Oslavila jsem narozeniny. 
Další. 
Za rok už nebudu slavit narozeniny s dvojkou na začátku ale místo dvojky tam bude obézní břichatá trojka. 

Nemám ráda narozeniny. Můj otec vždycky říká, že narozeniny

Druhý test mám za sebou a hádejte co? 
Já jsem pozitivní! Dcera taky. 

Málem mi vylezly oči z důlků, protože tohle jsem fakt nečekala. Zatímco týden po akutních stavech, kdy jsem nevěděla, jak si lehnout, sednout, málem jsem vykašlala plíce mi vyšel výsledek negativní, teď po dalším týdnu jsem pozitivní. 

Přemýšlím, kde se stala chyba. 

Ten čínskej

Tak ten čínský hajzl navštívil i mě a moji rodinu. Řeknu Vám rovnou - nic moc. 

Nejlépe z toho vyvázla asi dcera, která je poměrně trénovaná z waldorfských venkovních dní a z nás čtyř má nejsilnější imunitu. Kluk, který už skoro rok trčí na distanční výuce doma má imunitu mizernou (kde by ji taky nějak nasbíral, když jsme všichni zavřený doma), a o sobě a manželce ani nemluvím. 
Protože já chytnu kdejakýho bacila, který okolo mě lítá. Přes rok se chystám na alergologii a na plicní, abych se nechala vyšetřit, protože mám rodovou zátěž a babička měla silné astma. No jo, jenže k tomu potřebuji žádanku od praktiského lékaře. S tím neudržuji úplně dobré vztahy, takže se mi tam ku*evsky nechce.
Takže to celé odkládám. Že jsme prokrastinátor per excellence, to už jsem tu psala tolikrát. 

Minulé pondělí jsme byli na testech. Vzhledem k tomu, že já i děti jsme tu malou čínskou čubku chytly cca o týden dřív, už jsme byli negativní. A teď nastává ta sranda. Já i děti musíme na testy znovu, protože je žena pozitivní, zatímco ona na opakovaný test už nemusí, protože prý údajně za těch 10 dní už nebude infekční. To, že my ostatní jsme to už měli, nikoho nezajímá. Nejhorší na tom je, že nám volal někdo z hygieny z Prahy a přesvědčoval mě, že i u nás ve městě v té parodii na nemocnici se testuje PCR. Já měla pravdu, samozřejmě že se tady netestuje. 

 Znáte ten pocit, když v TV narazíte na zajímavý seriál? A jako na potvoru v TV jede podle klasického schématu 1x týdně. 

Jsem od přírody za prvé strašně nedočkavá a za druhé mám HOSIPO, takže než se týden s týdnem sejde, vím prd,

 Máme tu leden a s ním už klasicky nastupuje nová řada Výměny manželek a další řada Malých lásek. 

 Nesnáším pondělky. A úterky. Středy. Vlastně nemám ráda ani čtvrtky, pátky a v podstatě nesnáším víkendy. 

Točím se v kruhu. Už víc jak deset let. Jde vystoupit? Je to vůbec reálné? Je to možné? 

 Rok se s rokem sešel, a jako každý rok mě to svádí k bilancování.