Znáte ten pocit, když v TV narazíte na zajímavý seriál? A jako na potvoru v TV jede podle klasického schématu 1x týdně. 

Jsem od přírody za prvé strašně nedočkavá a za druhé mám HOSIPO, takže než se týden s týdnem sejde, vím prd,

 Máme tu leden a s ním už klasicky nastupuje nová řada Výměny manželek a další řada Malých lásek. 

 Nesnáším pondělky. A úterky. Středy. Vlastně nemám ráda ani čtvrtky, pátky a v podstatě nesnáším víkendy. 

Točím se v kruhu. Už víc jak deset let. Jde vystoupit? Je to vůbec reálné? Je to možné? 

 Rok se s rokem sešel, a jako každý rok mě to svádí k bilancování. 

Za poslední dobu se poněkud rozvířila debata ohledně sexuálního obtěžování žen.

Shodou okolností jsem začala psát povídku, kde bych tam chtěla aspekt sexuálního obtěžování na pracovišti zařadit.

 Před rokem a půl jsem se přes reklamu na FB stránce Aktuality LGBT+ dostala na autorské stránky szabi.cz. 

Jsou to dvě holky, autorky, které mají úžasné originální příběhy s gay tematikou se spoustou sexu. Holky autorky mají úžasně propracované charaktery, zápletky, není tam nic prvoplánového a já se úplně zamilovala. Během pár dní (myslím, že mi stačily asi 4) jsem přečetla vše, co jejich stránky nabízely.  

Včera jsme si se synem povídali o hudbě – nevím, jak jsme k tomu zase dospěli, ale vzhledem k tomu, že hudba hraje v mém životě víc než velkou roli, asi to nebude tak překvapivé. Hudba totiž u nás hraje pořád. Ať už třeba óčko star nebo youtube, ticho u nás prostě není. Nikdy. 

 Snad každý si pamatuje moudra hodných tet v mateřské školce. Skoro všichni měli ve školce hodnou paní učitelku, do které byli kluci zamilovaní a holčičky se jí chtěli podobat.